Do veřejného života se aktivně zapojil v listopadových dnech roku 1989, kdy se zapojil do hnutí Občanského fóra a poté začal aktivně pracovat v jeho městském koordinačním centru. V lednu 1990 byl za Občanské fórum kooptován do tehdejšího městského národního výboru, o deset měsíců později se pak stal členem zastupitelstva a byl zvolen prvním zástupcem starosty. V práci pro město pokračoval jako místostarosta i v dalším funkčním období po roce 1994.
Do roku 1995 stál za mnoha úspěšně realizovanými projekty, jako byly například obnova vyhořelého divadla, zřízení střední školy památkové péče, rekonstrukce měšťanského Geschaderova domu, záchrana klášterního kostela Zvěstování Panny Marie, silně zasaženého dřevomorkou, a zejména rozsáhlá obnova zanedbaného historického jádra města, které bylo díky jeho aktivitě prohlášeno v roce 1992 ministerstvem kultury za městskou památkovou zónu. Šumperk se tak začal po letech devastace a šedi proměňovat do někdejší krásy. V této souvislosti inicioval členství Šumperka ve Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, kde svého času působil jako místopředseda.
Igor Kroupa byl velkým šumperským patriotem, stál u zrodu partnerství s městy Bad Hersfeldem, Würzburgem, Maarssenem, Prievidzou a Nysou, je podepsán pod založením Galerie Jiřího Jílka v roce 1993, jež vznikla i díky jeho spolupráci s výtvarníky Anežkou a Miroslavem Kovalovými. Spolu se šumperským rodákem Gerhardem Wanitschekem se podílel na vzniku centra pro setkávání (nejen) šumperských Němců a Čechů v Geschaderově domě, který byl nazván Domem evropského setkávání.
Velkou zásluhu měl rovněž na dokončení mnohaleté rekonstrukce krytého plaveckého bazénu na Benátkách – jeho návrh vydat na dofinancování stavby městské obligace vstoupil i do učebnic ekonomie, neboť tento způsob financování byl pro města velikosti Šumperka v 90. letech minulého století zcela ojedinělý. Jeho nápadem bylo zviditelnit město účastí na tehdy populárních „Hrách bez hranic“. Z republikového kola se startující družstvo, jehož byl patronem a průvodcem, vyšvihlo na mezinárodní klání až do Portugalska.
Po odchodu z komunální politiky učil na střední škole památkové péče, na které vedl praktickou výuku studentů. Osud mu ale nedopřál dlouhého žití, zemřel 19. března 2010 v pouhých osmapadesáti letech. Letos v říjnu by přitom oslavil sedmdesátiny. K nedožitému výročí připravuje skupina jeho přátel vydání publikace dokumentující jeho aktivity ve veřejném i soukromém životě.
